V průběhu první světové války postupně docházelo ke změně taktických koncepcí boje. Pěší rotu jako jednotně vyzbrojenou základní jednotku armády posléze nahradila tzv. bojová skupina, jejímž hlavním palebným prostředkem byla lehká samočinná zbraň - lehký kulomet. Před potřebou zavedení lehkého kulometu do výzbroje armády stanula záhy po svém vzniku také mladá Československá republika. Testovala se řada kulometů zahraničních zbrojovek i kulometů domácí produkce. Ve dvacátých letech se u nás vývojem kulometů zabývala hlavně zbrojovka Praga, která postupně předložila k testování několik typů svých kulometů. Po řadě zkoušek, úprav a vyjasňování sporných otázek ohledně koncepce zbraně bylo s koncem roku 1924 rozhodnuto, že se jako definitivní lehká samočinná zbraň zavede do výzbroje čs. armády lehký kulomet konstrukce Václava Holka nazvaný Praga vz. 24.
Zbraň byla vzduchem chlazená, s pevným uzamčeným kývavým závěrem, založená na principu tlaku plynů na píst. K vyhození prázdné nábojnice a k opětnému nabití sloužily prachové plyny odebírané plynovým kanálkem blízko ústí hlavně, které tlačily na píst nosiče závorníku. Nosič závorníku, který se dal do pohybu vzad, odemkl a otevřel závěr, přičemž došlo k vyhození prázdné nábojnice z komory hlavně. Nabití nového náboje, uzavření a uzamčení závěru uskutečnila vratná pružina stlačená během první fáze pohybu.
Kulomet měla vyrábět brněnská Zbrojovka, která ve spolupráci se Škodovými závody měla také dořešit konstrukci pro sériovou výrobu. Výroba zbraní se však rozbíhala liknavě, takže s výrobou součástek pro první velkou sérii začala brněnská Zbrojovka až roku 1926. Na základě výsledků zkoušek postihly sérii ještě některé konstrukční změny a úpravy, takže konečné provedení kulometu, poněkud odlišné od původních zbraní vz. 24, dostalo označení "lehký kulomet ZB vz. 26".
Tento kulomet lze od kulometu vz. 24 rozeznat na první pohled, neboť má hlaveň žebrovanou po celé délce, zatímco vz. 24 má chladící žebra jen do poloviny délky hlavně. Dále je odlišné hledí a jiné detaily. Na konečné variantě kulometu vz. 26 se postupem doby, hlavně na základě trvanlivostních zkoušek, prováděly další úpravy, které měly odstranit některé nedostatky a zvýšit odolnost a trvanlivost zbraně.
Zbrojovka vyráběla nový lehký kulomet pro čs. armádu a už od roku 1926 ho také předváděla a nabízela v cizině. Export začal prakticky s vyrobením druhé série (série se počítaly po dvou tisících kusech). První exportní kulomety putovaly do Jugoslávie a Litvy, během roku 1928 pak do Číny a v letech 1929-1932 do Ecuadoru, Iránu, Siamu, Brazílie a jinam. Pro tak různé země se kulomety pochopitelně vyráběly nejen v různých rážích, ale i s některými odlišnými detaily a různým příslušenstvím.
Během let se kulomet vz. 26 dále vyvíjel. Nejdříve postihly konstrukční úpravy plynový regulátor, pístový mechanismus, hlavňovou spojku a částečně i závěrový mechanismus. Tak vznikla další pokrokovější verze kulometu, ZB vz. 27.
Už u kulometu vz. 26 se zkoušela tzv. třetí nožka s rozsevným zařízením, která měla zvýšit stabilitu zbraně, a lehký podstavec pro střelbu proti vzdušným cílům. Při předvádění kulometů vz. 26 a vz. 27 v Rumunsku se vyskytly některé neočekávané závady, které vedly k dalším úpravám zbraně. Týkaly se zvláště hlavňové spojky, odemykání závěru, pístového mechanismu, dvojnožky a pažby (s ohledem na třetí nožku). Takto upravené kulomety nazvané ZB vz. 30 se později začaly dodávat do Rumunska, které současně projevilo zájem o zakoupení licence na jejich výrobu ve vlastní zbrojovce Copsa Mica v Cugiru.
Další typ kulometu se vyvinul na základě požadavků z Anglie. Tam totiž kulomety vz. 27, dodávané až do roku 1930, jevily značnou náchylnost k zanášení pístového mechanismu zplodinami hoření z anglického střeliva plněného korditem. Na základě britských požadavků zkonstruoval Václav Holek nový kulomet ZGB 33 (GB - Great Britain), který měl s původním ZB vz. 26 společný už jen princip funkce, způsob výměny hlavně a (poněkud upravený) spoušťový mechanismus. Zbraň byla pochopitelně konstruována na anglické střelivo. Protože tento překonstruovaný kulomet vzbudil značnou pozornost československé armády, byly u výrobce objednány dva vzorky upravené pro náboj 7,92 mm používaný v Československu s tím, že osvědčí-li se, bude tento kulomet zaveden do výroby pro potřeby čs. armády jako "vz. 34".
Firma zatím dodala do Anglie několik desítek kulometů ZGB 33 a v roce 1935 dokonce podepsala s britským ministerstvem války licenční smlouvu. Zbraň pak byla vyráběna přímo v Anglii ve zbrojovce v Enfieldu (odtud jméno, pod kterým je tento kulomet všeobecně známý: Brno - Enfield = BREN). Anglie tak získala právo dodávat breny do celého impéria, do Egypta a Iráku.
Poslední typ, který se vyvinul z původního ZB vz. 26, byl tzv. "ZB 30 J". Vývoj tohoto kulometu způsobila dodávka do Jugoslávie, kde se u kulometů vz. 30 a vz. 34 objevily při předvádění některé nepříjemné závady, jež měly za následek částečnou rekonstrukci zbraně. Nový typ kulometu měl velkou výhodu - byl totiž necitlivý k rozmarům střeliva. Tento typ se velmi osvědčil a byl později exportován i do jiných zemí (např. Venezuely).
Jak je vidět, byl kulomet ZB vz. 26 (a jeho vývojové varianty) vyvážen v průběhu let - kromě rozsáhlých dodávek pro československou armádu - do řady zemí. Celkový přehled o situaci podává tabulka.
Vývoz se samozřejmě neobešel bez překážek a těžkostí. Při dobývání zahraničních trhů narážely československé kulomety na tvrdou konkurenci cizích, už zavedených zbrojovek. Ze vzájemného měření sil s jejich výrobky však většinou vycházely československé zbraně vítězně. Před jejich dokonalostí se často musely sklonit i zbrojovky slavných jmen, jako příklad Vickers, Hotchkiss, Chatellerault a jiné.
Kulomet ZB vz. 26 a jeho "potomci" jako špičkové výrobky tehdejšího zbrojního průmyslu propagovaly svou moderní konstrukcí a dokonalostí zpracování brněnskou Zbrojovkou a s ní i práci a um českých techniků a dělníků v mnoha zemích světa a získaly všude československému zbrojnímu průmyslu dobré jméno.
| zbraň |
ráže |
země |
počet kusů |
rok |
| |
|
|
|
|
| ZB vz. 26 |
7,92 |
Jugoslávie |
1 500 |
|
|
7,92 |
Litva |
3 138 |
1928-37 |
|
7 |
Brazílie |
1 080 |
1930 |
|
7,92 |
Ecuador |
200 |
1930-32 |
|
7 |
Chile |
11 |
1928 |
|
7,92 |
Čína |
30 249 |
1927-39 |
|
7,92 |
Japonsko |
2 200 |
1938-39 |
|
7,92 |
Írán |
6 000 |
1934 |
| |
|
|
|
|
| ZB vz. 30 |
7,92 |
Lotyšsko |
11 |
1936 |
|
7,92 |
Rumunsko |
17 131 |
1933-37 |
|
7,65 |
Bolívie |
3 350 |
1932-37 |
|
7,92 |
Ecuador |
750 |
1935-36 |
|
7 |
Guatemala |
50 |
1937 |
|
7,65 |
Peru |
1 257 |
1932-38 |
|
7 |
Uruguay |
80 |
1937 |
|
7,92 |
Habeš |
450 |
1934 |
|
7,92 |
Turecko |
9 805 |
1935-39 |
|
7,92 |
Afganistan |
2 000 |
1938 |
|
7,92 |
Nicaragua |
5 |
1937 |
| |
|
|
|
|
| ZB 30 J |
7,92 |
Jugoslávie |
15 500 |
1936 |
|
7 |
Venezuela |
110 |
1937 |
| |
|
|
|
|
| ZGB 33 |
7,7 |
Anglie |
85 |
1935-38 |
| (BREN) |
8 |
Bulharsko |
3 000 |
1938 |
|
7,7 |
Egypt |
1 060 |
1937-39 |
|
7,7 |
Irák |
850 |
1936-37 |
|
7,7 |
Lotyšsko |
600 |
1940 |
© Militaria, Elka Press