Jaromír Horáček
Jaromír Horáček (3. října 1900 Jilemnice – 8. července 1976 tamtéž) byl český regionální spisovatel a vlastivědný pracovník, jehož hlavním objektem zájmu byl region západních Krkonoš okolo Jilemnice.
| Jaromír Horáček | |
|---|---|
| Narození | 3. října 1900 Jilemnice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 8. července 1976 (ve věku 75 let) Jilemnice  Československo |
| Místo pohřbení | Jilemnice |
| Povolání | spisovatel |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis editovat
Jaromír Horáček se narodil v rodině jilemnického obuvníka Rudolfa Horáčka a jeho manželky Emilie Kiesewettervé.[1] Maturoval na jilemnickém reálném gymnáziu roku 1919 a následující dva roky působil jako učitel v blízkých Horních Štěpanicích, kde se zapojil do organizování místních kulturních akcí, zejména ochotnického divadla.
Začátkem 20. let krátce působil na školách ve Slezsku.[2] Brzy se však vrátil do Jilemnice a zde se opět věnoval učitelství a kulturní osvětě. V letech 1940–1942 byl vězněn gestapem, po návratu mu byla zakázána pedagogická činnost a proto se věnoval své oblíbené kulturně-osvětové činnosti v místním regionálním muzeu (toho času zavřeném pro beznadějnou přeplněnost); o rozšíření jilemnického muzea usiloval jako jeho jednatel již v minulosti[3]. Vedle toho po několik let vedl kroniku města Jilemnice. Horáčkova kronika Jilemnice z let 1914–1919 vyšla knižně.[4]
Po skončení druhé světové války byl J. Horáček povolán k obnově české školy v Jablonci nad Jizerou, po roce byl jmenován ředitelem dívčí obecné školy v Jilemnici a nakonec povýšil až na úroveň okresního školského inspektora. V roce 1961 byl oceněn titulem Zasloužilý školský pracovník.[5] V této době dokázal sesbírat několik desítek místních příhod, v krkonošském nářečí zvaných poudačky, a přetavil je do dvou knih.
Pochován je na katolickém hřbitově v Jilemnici.
Rodina editovat
Dne 18. srpna 1923 se v Praze–Libni oženil s Marií Boženou Fejfarovou (1901–??, narozena též v Jilemnici). V době sňatku byl učitelem (služebně přikázán) ve slezských Bludovicích.[2]
Jeho syn, Jaromír Horáček ml. (*1924) byl pedagog, vedoucí amatérských studentských souborů, postižený v období normalizace.[6]
Bibliografie editovat
- Jilemnicko. Světová válka – převrat – publikace k 20. výročí vzniku Československa (1938)
- Kerkonošský muderlanti – první soubor lidových povídek (kerkonošských poudaček) (1958)
- Nic kalýho z pod Žalýho – druhý soubor lidových povídek (1963)
- Muderlanti z pod Žalýho – výběr nejlepších povídek z předchozích dvou knih (1966)
- Hadí štěstí – soubor sebraných krkonošských pohádek a pověstí, vydáno z pozůstalosti (1999)
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Matrika narozených, Jilemnice, 1894–1913, snímek 111. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2018-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-18.
- ↑ a b Matrika oddaných, Libeň, 1920–1926, snímek 124
- ↑ Krkonošské muzeum v Jilemnici se rozšiřuje. Národní listy. 8. 9. 1939, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Z krajinské literatury. Národní politika. 19. 3. 1939, s. 4. Dostupné online.
- ↑ (dostupné online v NK ČR). Pochodeň. 28. 3. 1961, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Databáze českého amatérského divadla: Horáček Jaromír
Literatura editovat
- LUŠTINEC, Jan: Jilemnice – historická zastavení. MěÚ Jilemnice, 2000
Externí odkazy editovat
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaromír Horáček
- Jilemnice: Městská knihovna Jaroslava Havlíčka
- Miloš Gerstner: Hadí štěstí Jaromíra Horáčka a jeho potomků – recenze v časopise Krkonoše 06/2000
