Ropná rafinerie

petrochemický závod

Ropná rafinerie je petrochemický závod, kde se ropa čistí, pomocí destilace dělí na různé frakce podle teploty varu a dále zpracovává. Tak se vyrábějí užitečnější ropné produkty, jako je motorový benzín, motorová nafta, silniční, modifikované a stavebně izolační asfalty, lehké a těžké topné oleje, letecký petrolej a letecký benzin, zkapalněné uhlovodíkové plyny (LPG, propan, butan), vakuové destiláty, parafíny a gače. Jako vedlejší produkt vzniká síra a další užitečné suroviny.

Ropná rafinerie firmy Shell v Martinez, Kalifornie
Rafinerie Slovnaft v Bratislavě

Ložiska ropy jsou často vzdálená od místa spotřeby. Doprava ropy velkými námořními tankery nebo ropovody je výrazně levnější než doprava mnoha různých ropných produktů odděleně. Rafinerie se proto budují v blízkosti míst spotřeby, nejlépe u mořských přístavů a velkých řek. Kde to není možné, dopravuje se surovina do rafinerií ropovody.

Technologie editovat

Surová ropa se obvykle už v místě těžby zbavuje například písku a vody a ropovodem nebo tankerem převáží do rafinerie, kde se nejprve zbavuje soli. Odsolování probíhá při teplotě 90 – 150 °C a při dvoustupňovém odsolování se dosahuje účinnosti odsolení až 99 %.

 
Schéma destilační věže s vyznačenými odebíranými produkty. 1 – destilační věž 2 – pomocná věž
A – ropa B – mazací olej C – petrolej D – benzín E – plynné uhlovodíky F – mazut G – těžký topný olej H – lehký topný olej I – nafta J – propan-butan K – rafinační plyn

Následuje vlastní destilace (atmosférická rektifikace) v kolonách až 50 m vysokých, kde teplota směrem vzhůru klesá, takže v různých výškách lze odebírat jednotlivé frakce. Ropa se s využitím odpadního tepla zahřívá na asi 400 °C a za atmosférického tlaku vhání do dolního konce kolony. Ten je zahřát tak, aby v něm lehčí frakce nemohly kondenzovat a tak stoupají vzhůru. Na horním konci se odebírají plyny, o něco níže lehký benzin atd., kdežto na dně zůstávají nejtěžší složky.

Produkt Podíl
propan, butan aj. ~3 %,000
surový benzin (crude) ~9 %,000
motorový benzín ~24 %,000
Kerosin pro tryskové motory ~4 %,000
motorová nafta, lehký topný olej <21 %,000
těžký topný olej ~11 %,000
asfalt, těžký topný olej ~3,5 %,000
mazadla ~1,5 %,000
ostatní, ztráty atd. ~2 %,000

Ty se odvádějí do vakuové kolony, kde se zahřívají na ještě vyšší teplotu a opět dělí na frakce. Tato destilace musí probíhat ve vakuu, protože molekuly těžkých olejů by se při vyšších teplotách na vzduchu štěpily (krakovaly) a neoddělovaly. Část frakcí vakuové destilace se potom krakuje na lehčí frakce a to buď termickým, katalytickým nebo vodíkovým procesem.

V dalším se získané produkty zbavují síry, která by při dalším zpracování ničila užívané katalyzátory a při spalování znečišťovala ovzduší. Nejčastěji se k tomuto účelu využívá proces zvaný hydrogenační rafinace. Při odsíření se smíchají s vodíkem a zahřejí na asi 350 °C, kdy za přítomnosti kovových katalyzátorů vodík reaguje se sloučeninami síry, dusíku a kyslíku, takže vzniká sirovodík, čpavek a voda. V dalších krocích se může například zvyšovat oktanové číslo (katalytický reforming, isomerizace, alkylování aj.), mohou se přidávat různá aditiva a podobně.

Při krakování těžkých složek vzniká velké množství sirovodíku, který se smíchá se vzduchem a v reaktoru proměňuje na síru a vodu. Síra se následně dále využívá v chemickém průmyslu.

Ropné rafinerie v Česku editovat

 
Mapka ropovodů a míst rafinérií v České republice

České republice provozuje ropné rafinerie společnost UNIPETROL se svými provozy v Litvínově a v Kralupech n. Vltavou a firma PARAMO[1] v Pardubicích. České rafinerie jsou závislé na dodávkách ropy ze zahraničí ropovody. Rafinerie v Kralupech odebírá ropu z ropovodu IKL (Ingolstadt – Kralupy – Litvínov), všechny tři rafinerie jsou napojeny na ropovod Družba z Ruska.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Paramo. www.paramo.cz [online]. [cit. 2020-06-18]. Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat