6. listopadu

Jmenována druhá poválečná vláda Z. Fierlingera (ve funkci náměstka předsedy vlády nahradil J. Davida J. Stránský a ministrem spravedlnosti se stal P. Drtina).

15. listopadu

Sovětská vojska (původní počet 165 tisíc se snížil na 65 tisíc) začala opouštět Československo; americká vojska se začala stahovat 5 dnů nato.

3.-6. prosince

V Praze proběhly československo-maďarské rozhovory o výměně (odsunu) obyvatelstva obou států; rozhovory skončily neúspěchem, maďarský ministr zahraničí Győngyősi požadoval zastavení přesunu Maďarů do Čech a chtěl, aby obdrželi československé státní občanství. Následovala téměř dvouměsíční tisková a propagandistická "válka".

8.-9. prosince

Konference národně socialistické strany schválila nový akční program strany a prozatímní organizační řád; v čele ústředního výboru stanul P. Zenkl. Programově se národní socialisté hlásili k "československému demokratickému socialismu" s výchozími principy: demokracie, nacionalismus, socialismus a Masarykova politická filozofie.

14.-15. prosince

V Praze proběhl I. sjezd Svazu osvobozených politických vězňů.

16. prosince

V Praze byl ustaven Svaz brannosti; předsedou se stal generál M. Ferjenčík.

1946

20. ledna

Slovenští sociální demokraté, kteří neuznávali sloučení své strany s KSS 17. září 1944, založili Stranu práce; úřadujícím předsedou se stal I. Frlička, čestným předsedou I. Dérer. V říjnu 1946 se změnil název strany na Sociální demokracie na Slovensku. V listopadu 1947 se organizačně spojila s Československou sociální demokracií a do dubna 1948 vystupovala jako její zemská organizace na Slovensku.

25. ledna

Z Mariánských Lázní vyjel první transport odsunutých Němců do americké okupační zóny v Německu. Až do konce února odjížděl do americké zóny jeden vlak denně (kromě nedělí), poté dva a od 1. dubna čtyři vlaky (v každém bylo 1000-1200 osob).

11. února

Skupina třinácti amerických vojáků se zmocnila 32 beden z prostoru u Štěchovic, poblíž soutoku Sázavy a Vltavy, a odvezla je do Německa; jednalo se údajně o spisy gestapa, Sicherheitsdienstu a K. H. Franka. Na základě československého protestu bylo 30 beden 2. března t. r. vráceno. Kolem tzv. štěchovického archivu zůstává řada nezodpovězených otázek. Mezi dokumenty měl být údajně seznam 60 tisíc konfidentů.

15. února

Do Prahy přijela polská vládní delegace k jednání o sporných hraničních otázkách (Těšínsko); jednání pokračovala do konce března, avšak byla neúspěšná.

21. února

Prozatímní národní shromáždění schválilo zákon o obnovení univerzity v Olomouci (se čtyřmi fakultami); současně přijalo zákon o voličských seznamech. Věková hranice volebního práva byla snížena: aktivní volební právo měli občané od 18 let a pasivní od 21 let.

27. února

Po dlouhých jednáních byla v Budapešti uzavřena československo-maďarská dohoda o výměně obyvatelstva (slovenské menšiny v Maďarsku za maďarskou menšinu v ČSR). V Maďarsku se k přesídlení přihlásilo pouze 73 273 Slováků. Přesídlovací akce nepřinesla očekávaný výsledek (začala až v dubnu 1947).

28. února

Prozatímní národní shromáždění přijalo ústavní zákon, kterým byly schváleny a prohlášeny za zákony dekrety prezidenta republiky; vládní návrh pocházel z 5. února t. r. Celkem bylo vydáno v letech 1940-1945 143 dekretů, z toho 17 ústavních. V zahraničí bylo vydáno 45 dekretů (11 ústavních), na osvobozeném území ČSR od 2. dubna do 27. října 1945 dalších 98 (6 ústavních).

1. března

Pod názvem Křesťansko-republikánská strana byla založena na Slovensku nová politická strana, aby odebrala Demokratické straně hlasy slovenských katolíků (měla podporu komunistů). Od 1. dubna začala působit jako Strana slobody; v jejím čele se objevila část funkcionářů Demokratické strany, zejména V. Šrobár, A. Cvinček.

13. března

Došlo k vyhlášení prvních národních podniků; šlo zejména o doly, energetické závody, hutě, strojírenské a kovodělné závody, chemické a sklářské, dřevařské a textilní, kožedělné a gumárenské.

22.-23. března

V Praze se konal I. sjezd Svazu české mládeže; předsedou byl zvolen Z. Hejzlar. Propagandisticky vystupoval Svaz jako "jednotná mládežnická organizace", ve skutečnosti šlo o komunistickou organizaci; obdobně tomu bylo i ve Svazu slovenské mládeže.

28.-31. března

V Praze se sešel VIII. sjezd KSČ; již začátkem března přijala KSČ miliontého člena a představovala nejsilnější politickou stranu v ČSR s nejhustší sítí svých organizací. Národní socialisté měli 580 tisíc členů, sociální demokraté 380 tisíc a lidovci něco přes 370 tisíc. Všechny nekomunistické strany byly tzv. stranami voleb s tradiční parlamentní demokracií. Komunisté dali na sjezdu jasně najevo, že chápou stranu jako nástroj boje o moc nad ostatními, jako mocenskou organizaci. Předsedou KSČ byl zvolen K. Gottwald, generálním tajemníkem R. Slánský.

30. března

Demokratická strana na Slovensku uzavřela s katolíky tzv. dubnovou dohodu, podle níž získali jejich přívrženci zastoupení ve funkcích. Slovenští biskupové se obávali sblížení s komunisty (prostřednictvím Strany slobody) a přijali nabídku demokratů; rozdělení funkcí bylo provedeno v poměru 7 : 3 ve prospěch příznivců katolicismu.

1.-3. dubna

Proběhl první poválečný sjezd Československé strany lidové; strana se programově vymezila jako nesocialistická (jediná v českých zemích), jako strana křesťanského sociálního reformismu (s ochranou soukromého majetku). Na sjezdu došlo ke sporu mezi linií jejího předsedy J. Šrámka a zastánci ostřejšího kursu vůči levici (zejména komunistům) v čele s H. Koželuhovou.

9.-11. dubna

Zástupci vlády a Slovenské národní rady dojednali doplnění politické dohody mezi oběma orgány (z 2. června 1945) a odstranili právní nesrovnalosti některých opatření. Doplňkový protokol (dostal označení tzv. druhá pražská dohoda) posílil kompetence vlády a prezidenta republiky v personálních otázkách na Slovensku, stanovil postup při udělování vyznamenání a milosti a řešil některé problémy hospodářské organizace na Slovensku.

19.-22. dubna

V Praze se konal I. všeodborový sjezd ROH, který sloučil české a slovenské odbory a završil organizační výstavbu této jednotné odborové organizace v ČSR. Rozhodující pozice ovládli komunisté (A. Zápotocký jako předseda) a levicoví sociální demokraté (E. Erban jako generální tajemník), takže pomocí odborů prováděla KSČ politický nátlak proti demokratickým silám (požadavky dalšího znárodňování).

20. dubna

Sešel se sjezd českých partyzánů; předsedou se stal generální tajemník KSČ R. Slánský.

9. května

V Bělehradě byla podepsána Smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci mezi ČSR a Jugoslávií (v říjnu 1949 ji vláda ČSR vypověděla).

21. května

Mimořádný lidový soud v Praze vynesl rozsudek smrti nad K. H. Frankem; veřejná poprava se konala 22. května 1946 v Praze na Pankráci.

26. května

Na území republiky se uskutečnily první poválečné volby - do Ústavodárného národního shromáždění. V českých zemích získala KSČ 40,17 %, národní socialisté 23,66 %, lidová strana 20,23 % a sociální demokracie 15,59 %. Na Slovensku zvítězila Demokratická strana (61,43 %) před KSS (30,48 %). I v celostátním měřítku zvítězili komunisté (37,94 %) se 114 poslanci, národní socialisté získali 55 mandátů, lidovci 46 poslanců a sociální demokraté 39 poslanců. Dosavadní paritní zastoupení politických stran v národních výborech bylo zrušeno a upraveno podle květnových výsledků voleb.

10. června

Začal odsun sudetských Němců do sovětského pásma; nejdříve odjížděly dva transporty denně, později tři a od 1. července šest transportů.

16.-21. června

Konal se I. sjezd českých spisovatelů; předsedou Syndikátu českých spisovatelů se stal F. Halas.

19. června

Tři dny po ustavující schůzi Ústavodárného národního shromáždění se konala jednomyslná (manifestační) volba E. Beneše prezidentem ČSR. Současně podala demisi vláda Z. Fierlingera.

24. června

Ve vedení Národní fronty byla připravena tzv. třetí pražská dohoda (vládou schválena 28. června), která měla neutralizovat výsledky volebního vítězství Demokratické strany na Slovensku. Dohoda upevnila postavení ústřední vlády na Slovensku, neboť byla obava, aby demokraté nevyužili svého povolebního postavení. Podle nové dohody byla zákonodárná činnost Slovenské národní rady i výkonná moc sboru pověřenců postavena pod kontrolu vlády (pověřenci byli podřízeni ministrům). Slovenské orgány byly degradovány na bezmocné a nesamostatné instituce (psalo se o novocentralismu).

2. července

Jmenována třetí vláda Národní fronty v čele s komunistou K. Gottwaldem (KSČ v ní obdržela 7 křesel, KSS 2, národní socialisté, lidovci a demokraté po 4 a sociální demokraté 3, přičemž dva ministři - L. Svoboda a J. Masaryk byli bezpartijní). 8. července přednesl předseda vlády Gottwald v Ústavodárném národním shromáždění vládní tzv. Budovatelský program, jehož základní rys spočíval: 1. ve vypracování a schválení nové ústavy; 2. v přípravě dvouletého hospodářského plánu (1947-1948).

10. července

V Moskvě došlo k podpisu smlouvy o opci a přesídlení volyňských Čechů do své bývalé vlasti; obdobně bylo uděleno právo československým občanům ruské, běloruské a ukrajinské národnosti na opci a přesídlení do SSSR. Směrnice o repatriaci volyňských Čechů do ČSR byla podepsána v Moskvě 13. října t. r.

31. července

Národní soud v Praze (zasedající od 29. dubna 1946) vynesl rozsudek nad protektorátní vládou: A. Hrubý byl odsouzen na doživotí, J. Krejčí na 25 let, J. Kamenický na 5 let, R. Bienert na 3 roky a J. Kalfus byl sice shledán vinným, ale byl osvobozen. Vláda projednávala výsledek soudu a dospěla 6. srpna ke kompromisu - vyjádřila zklamání nad nízkými tresty, ale zároveň respektovala nezávislost Národního soudu a právoplatnost jeho výroku. KSČ podnítila "celonárodní" kampaň proti vynesenému rozsudku (vlna rezolucí od komunistických organizací, odborářů i odbojářů) s žádostí o jeho revizi. Komunisté ve vládě nakonec prosadili 18. prosince t. r. schválení novely obou retribučních dekretů. Ve svém důsledku šlo fakticky o první poválečný politický proces v ČSR.

10. srpna

Nedostatek pracovních sil způsobený odsunem Němců vedl ministerstvo sociální péče k vyhlášení tříměsíční pracovní povinnosti pro ročníky 1927 a 1928.

14. září

U příležitosti 50. výročí založení Československé strany lidové se konal v Přerově její slavnostní sjezd.

24. září

Ministerstvo zemědělství odevzdalo vládě návrh 6 zemědělských zákonů: 1. revize pozemkové reformy z první republiky; 2. zaknihování přídělů konfiskovaného majetku; 3. zamezení drobení půdy; 4. úpravy práva na honitbu; 5. scelování rozdrobených polí; 6. zajištění pomoci rolníkům při plnění dvouletky.

25. října

Ústavodárné národní shromáždění přijalo zákon o dvouletce.

29. října

Z Karlových Varů byl vypraven poslední (symbolický) transport německých občanů (transporty však jezdily i dále, a to i do sovětského pásma). Během organizovaného odsunu v roce 1946 bylo vysídleno z ČSR 1 222 628 osob německé národnosti do amerického a 633 984 osob do sovětského okupačního pásma v Německu.

2. prosince

V Bratislavě byl zahájen před Národním soudem proces s J. Tisem, A. Machem a F. Ďurčanským; 15. dubna 1947 byl vynesen rozsudek: Tiso a Ďurčanský (v nepřítomnosti) byli odsouzeni k trestu smrti, A. Mach k 30 letům žaláře (Tiso byl 18. dubna popraven). V polovině srpna proběhl proces s V. Tukou a dalšími představiteli slovenského klerofašistického státu.

9. prosince

Msgre. dr. J. Beran byl slavnostně vysvěcen v Praze na arcibiskupa; na uvolněný svatovojtěšský stolec byl jmenován papežem Piem XII. 9. listopadu t. r.

Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.